Teal Swan – Duchovní obcházení

Přepis videa:

Duchovní obcházení Duchovní obcházení je rakovinou duchovního světa. Je to nemoc, která je rozšířená jak v náboženských tak nenáboženských kruzích. Duchovní obcházení je využívání duchovních přesvědčení k vyhýbání se nenaplněným potřebám, hluboké bolesti a nevyléčených zranění. Duchovní obcházení je forma vyhýbání se. Kvůli tomu je to forma odporu. Duchovní obcházení je ve skutečnosti stinnou stránku spirituality. Duchovní přesvědčení jakékoliv duchovní tradice, ať už křesťanství, hinduismu, buddhismu, nového věku, islámu, nebo i osobního rozvoje mohou poskytovat záminky pro žití v neautenticitě. Mohou poskytnout ospravedlnění pro vyhýbání se nechtěným aspektům pocitů a stavu bytí ve prospěch toho, co lidé považují za osvícenější stav.

Dokonce nesouvisející a jednotně milované rčení: „Buď v klidu a pokračuj“ je oslavování duchovního obcházení. Některé příklady duchovního obcházení zahrnují: Fobie ze vzteku. Přehnaný odstup. Emoční znecitlivění a potlačení. Slepý nebo přílišně tolerantní soucit. Slabé nebo příliš prostupné hranice. Používání kognitivního uvažování k uniknutí před emocemi. Oslabující odsuzování vlastní negativity nebo stinné stránky. Znehodnocování osobního ve vztahu k duchovnímu. Vyhýbání se každodenního fyzického života. Falešné představy o dosažení vyššího stavu bytí. A moje nejméně oblíbený: Přílišný důraz a připoutanost k pozitivnímu myšlení do takové míry, ž člověk má odpor k čemukoliv negativnímu.

Každá náboženská praxe a duchovní tradice propaguje určitou míru duchovního obcházení. Například katolická zpověď, o které si lidé myslí, že je zbaví hříchů a snadno změní něčí negativní chování. Buddhistická předčasná transcendence, což znamená chovat se tak, jakoby člověk byl nad životním dramatem, ale ve skutečnosti není. Křesťanská bezpodmínečná láska, což znamená hájit falešnou lásku. Říkat: „Miluji je,“ když ve skutečnosti k nim člověk cítí předsudky a odpor, a jen si přeje, aby se je mohl naučit milovat.

Meditace je také často používaná k vyhnutí se nepříjemným pocitům a nevyřešeným životním situacím. Pro ty, kteří popírají své pocity nebo rány, meditace posiluje tendenci k odstupu, stažení se a mezilidské vzdálenosti. Používání duchovních drog může být způsob, jak se vyhnout práci na vyřešení emočních problémů. Je snadnější trávit čas v pozměněném stavu vědomí, než čelit své bolesti. V duchovní komunitě žádná forma duchovního obcházení se nestala tak rozšířenou nemocí jako pozitivní zaměřování.

Zde je hlavní příklad duchovního obcházení: Člověk A cítí velkou vinu a zármutek, protože jeho romantický vztah právě skončil. Člověk B se kvůli těm intenzivním emocím cítí nepříjemně, a tak chce člověku A pomoct se těm bolestivým pocitům vyhnout. Člověk B říká člověku A, že si tvoří vlastní realitu, a měl by přestat myslet na to, co myslí, a místo toho se „zaměřovat pozitivně“. Nejen to odsuzuje myšlenky, které si člověk A myslí, a tudíž jsou zostuzovány, také to po něm vyžaduje, aby udělal něco, co není schopen udělat. Přeskočit z čistě negativní na čistě pozitivní myšlenku není v našem vesmíru možné. Mezi nimi je příliš velká vibrační mezera. Pozitivní myšlenky nejsou ve shodě s vašimi současnými negativními. Jsou mimo váš vibrační rozsah. Očekávat, aby někdo přeskočil z čistě negativního místa do čistě pozitivního po nich vyžaduje něco, čeho nejsou schopní. Člověk A se ve výsledku cítí zahanben a bezmocný vůči svým myšlenkám. Má pocit, že to, kde se nachází, není v pořádku

. Je velký rozdíl mezi tím být autenticky pozitivní a nutit se být pozitivní ve snaze se vyhnout negativitě. V dnešním světě velmi málo tolerujeme cítění bolesti. Raději bychom si na ni vzali pilulku. Spiritualita se stala vlastní strategií vyhýbání se bolesti. Když se od své bolesti nebo svého stavu odvracíme, v podstatě se sobě vyhýbáme a sami sobě odporujeme. To nám zaručuje, že my a ten konkrétní problém se v naší realitě bude nadále objevovat. Znamená to, že ten problém se nám bude stále zrcadlit, že bude zřejmý, zřejmější a zřejmější, dokud se mu už nebudete moct vyhnout. Autenticita je pro duchovního člověka nejvyšší stav bytí. V následujícím letech se autenticita stane náhradou pro osvícení jako skutečný cíl duchovní cesty.

Když spiritualitu používáme k zakrytí svých problémů a k vyhnutí se jim, používáme cíl duchovní transcendence ve snaze se povznést nad surovou, špinavou a reálnou stránku lidského života, než jsme s ní skutečně uzavřeli mír. To lze vnímat jako předčasnou a falešnou duchovní transcendenci. Je to jedna z hlavních nástrah na cestě spirituality. Duchovní obcházení není jen otravná stránka spirituality, ale je nesmírné nebezpečné. Proč? V prvé řadě je nebezpečné, protože v člověku tvoří trhlinu. Cesta spirituality má být cestou reintegrace. Má vás přivést do úplnosti sami v sobě. Když používáte duchovní obcházení, tvoříte oddělení mezi tím, kde jste, a tím, kde si myslíte, že byste měli být. Umožňuje nám si nalhávat a dělat si Iluze a žít život skrze projekci falešného já. K uzdravení nemůže dojít, když si nepřiznáme, kde se nacházíme.

Duchovní obcházení je jako zlomit si nohu a být neochotný přiznat, že se to stalo. Je to jako dát náplast na otevřenou zlomeninu a pak se snažit stejně chodit. Dokážete si představit, jakou škodu by to někomu způsobilo. Nyní vám povím, že duchovní obcházení dělá to stejné na emoční úrovni jako ignorování otevřené zlomeniny na fyzické úrovni. Musíme být ochotni projít, čelit, vyléčit a přesáhnout svou emoční bolest a nevyléčené rány, abychom se emočně mohli posunout dopředu. Stejně jako musíme čelit skutečnosti, že máme zlomenou nohu, narovnat ji a umožnit jí se vyléčit, abychom se fyzicky mohli posouvat dopředu. Duchovní obcházení také vede ke koncepční a jednostranné formě spirituality, kdy jeden aspekt života je vyvýšen na úkor jiného.

Například objektivní pravda je více hodnocena. Je používaná k vyvracení subjektivní pravdy. Nefyzičnu je přisuzovaná vyšší hodnota než fyzičnu. 5D je hodnoceno víc než 3D. Transcendence je hodnocena víc než fyzické ztělesnění. Odstup je hodnocen více než cítění. Tohle hodnocení jedné strany polarity nad druhou dává vzniku extrémně škodlivým zkušenostem. Například člověk může praktikovat emoční odstup od ostatních potlačovaním své potřeby po lásce, ale to tu potřebu jen zakrývá, a člověk si ji začne naplňovat nevědomě skrytými a manipulačními způsoby. Být dobrý duchovní člověk může být identita, která vynahrazuje postrádající identitu, což je „já“, které je méně než, které není tak dobré jako…

Naše duchovní identita často zakrývá skutečnost, že hluboko uvnitř máme velké nejistoty. Protože víme, jak se máme cítit, protože víme, jaký duchovní člověk má být, nejsme ochotni se postavit skutečnosti, že máme tak postrádající smysl identity. Máme ze sebe špatný pocit. I když můžeme svědomitě praktikovat, naše duchovní praxe může být použita k popírání a obhajování. Když se duchovní praxe používá k obcházení skutečných lidských problémů, stane se rozdělená. Náš duchovní život a praxe zůstane oddělený a odpojený od našeho každodenního života a celkového fungování. Máme pocit, jako bychom měli rozpolcenou osobnost. Nemůžeme se stát ztělesněním vyššího Já, protože stále o svém nižším já myslíme jako o svém „nižším“ já, jako nechtěném já.

Naše duchovní praxe nemůže náš život prostoupit tak, abychom se cítili dobře, pokud duchovní zásady používáme k tomu, abychom se vyhnuli sami sobě a bolesti. Vyhýbáte se skutečnosti, že máte pocit, že nejste dostatečně dobří nebo jste špatní vytvářením osobnosti duchovně transcendentního člověka? Používáte duchovní přesvědčení k vyhýbání se své bolesti nebo problémům? Máte pocit, že vaše duchovní já je odlišné než vaše ztělesněné já? Používáte spiritualitu k ospravedlnění nejistoty uvnitř sebe? Používáte spiritualitu, abyste se vyhnuli dívání se na věci ve své realitě, které byste raději, aby neexistovaly? Své bolesti a svým nevyléčeným ránám se nemůžete vyhýbat. Budou se vám neustále zrcadlit až do té doby, kdy se jim budete muset postavit.

Většina z nás se obrací na spiritualitu, protože se chceme lépe cítit. Spiritualita se pak ale stane nástrojem, který používáme k tomu, abychom se vyhýbali sobě a vyhýbali se svým problémům. Používáme spiritualitu, abychom se vyhýbali zlepšení. Duchovní praxi používáme k vyhýbání se svým psychologickým problémům. Proto tolik našeho duchovního pokroku musí souviset s tím, abychom čelili svým psychologickým problémům. Na cestě spirituality se nemůžeme posunout dopředu, stejně tak, jako se nemůžeme posunout na mapě, když nejsme ochotni přiznat, kde se nacházíme. Na chvíli se nad tím zamyslete. Představte si, že si vezmete mapu a jdete na túru. Víte, kde se chcete dostat, ale nejste ochotni připustit, kde se nacházíte.

Nikdy nebudete schopni zaznačit vzdálenost mezi tím, kde jste, a kde chcete být, pokud nejste ochotní uznat, kde jste, pokud se snažíte vyhnout tomu, kde jste. Následující výrok bude dost odvážný. Většina z nás má problém s duchovním obcházením. Jak poznáte, že s ním máte problém? Pokud hájíte tvrzení: „Tvořím si svou realitu,“ a pak máte obavy. Pokud hájíte bezpodmínečnou lásku a pak k někomu cítíte emoční odpor. Pokud hájíte myšlenku, že vesmír je vlídný a dobrý, a pak obecně nedůvěřujete druhým lidem. Pokud hájíte lásku a laskavost, a pak si sami sobě něco vyčítáte. Pokud je ve vás nějaký nesoulad mezi duchovní zásadou a skutečností, jak se cítíte a chováte, pak na pořadu dne je autenticita. Nejsme fyzické bytosti, které si jednoduše uvědomují duchovní zkušenost. Jsme také duchovní bytosti uvědomující si svou fyzickou zkušenost.

Fyzická zkušenost není o nic víc podřadnější než duchovní zkušenost. Ve skutečnosti duchovní a fyzická zkušenost jsou duchovní zkušenosti. Život není čistý. Je špinavý. Život obsahuje jak to chtěné, tak nechtěné. Přišli jste sem, abyste prosévali kontrastem svého života a šli směrem toho, co je chtěné. Přišli jste sem transformovat své nevyléčené rány. Spiritualita není výmluvou utíkat od duchovního života. Duše není odůvodněním popírat naši lidskou stránku. Duchovní zásady nejsou výmluvou se vyhýbat nevyléčeným aspektům vaší psychiky a bolesti. Duchovní zásadou nemají sloužit jako ospravedlněním k podpoření vašich obhajob.

Abychom duchovně neobcházeli, musíme být odvážní. Musíme být dostatečně odvážní k přiznání, jak se cítíme, abychom si přiznali, co chceme a nechceme, co se nám líbí a nelíbí. Musíme být ochotní uznat, kým skutečně jsme, a jak se cítíme, i když máme pocit, že to, kým jsme, a jak se cítíme, není v pořádku. Pokud se chceme vyhnout nástrahám duchovního obcházení, zde jsou nějaké tipy: Musíme projevovat a umožnit své emoce, rány, traumata a bolesti, aby se zdravě a s láskou vynořily. Odpoutejte se od strachu, posuzování a potlačování emocí. Často se obracíme na obcházení, abychom zvládli svou bolest a utrpení. Například: Závislost na jídle. Drogách. Pití. Nakupování. Sex. Práce. Zaměřování se na druhé. Rozptylování se. Věnovat pozornost všemu jinému a ne sami sobě. Je v pořádku se cítit nepříjemně. Pokud se znecitlivujete, tato energie ve vás setrvává a tvoří živnou půdu pro zhmotnění dalších problémů. Vyřešte tedy příčinu svých problémů.

Cesta životem není vždy cesta blaha. Cesta životem vás někdy nechá schoulenými na zemi v slzách a emočním zhroucení. Tohle je podstata transformace. Představte si motýla, protože naše duchovní transformace se mu podobá. Když se motýl dostane do místa, kde se může zakuklit, dojde k tomu, že motýl se v tom kokonu rozpustí do určitého typu polévky. Ta polévka je pouhý genetický materiál. Motýl se musí kompletně rozložit, aby se mohl stát motýlem namísto housenkou. Není to tak, že housence jednoduše narostou křídla. Abychom duchovně neobcházeli, musíme to, co jsme se naučíme, uplatnit v životě.

Chodit na jógu, semináře nebo workshopy je skvělý nástroj, ale nástroj je k ničemu, pokud se nepoužívá. My jsme ti, kteří musíme převzít zodpovědnost v životě a každý den využívat dané nástroje. Jedině tak se abstraktní duchovní zásady stanou každodenní hmatatelnou praxí. Pokud se máme vyhnout pasti duchovního obcházení, musíme se odpoutat od představy, že je s námi něco špatně, pokud si myslíme negativní myšlenky, cítíme negativní emoce, nebo jsme negativní.

Pokud si myslíme, že být negativní, nebo obecně negativní je špatné, máme motiv pro duchovní obcházení. Pokud pro něj máte motiv, spadnete do pasti duchovního obcházení dost rychle. Své problémy nikdy nevyřešíme, a nikdy se nevyhneme pasti duchovního obcházení, pokud se budeme nadále vyhýbat tomu, jak se skutečně cítíme. Uzdravení nemůže vzejít z místa neautenticity. Přeji pěkný týden.

Překlad: David Dajw Formánek

Líbí se vám překlady? Níže přispěním libovolné částky podpoříte chod stránek a překlady článků a videí. Děkuji.

Přispějte na překlady

Vyberte způsob platby
Vaše údaje

Oceňuji vaše rozhodnutí přispět na překlady a chod stránek.

Jakmile vyplníte jméno a email a níže kliknete na "Přispějte nyní", přijde vám email s informacemi o platbě.

Děkuji.

Váš dar celkem: 100Kč

Sdílet: