Teal Swan – Emoční budíček: Pravda o emocích & Jak s emocemi zacházet

Přepis videa:

Zdravím vás. Už jste to slyšeli. Abyste žili zdravý život, musíte mít zdravý život na úrovni těla, mysli a duše. Tyto pilíře jsou už dlouho považovány za pilíře zdravého a úplného života. Ale co kdybych vám řekla, že jsme to celé popletli? Pod duší si představujeme éterickou nebo nehmatatelnou energii. Stejně tak kvůli nehmatatelné podstatě pocitů a emocí, kterým nerozumíme, říkáme jim duše. Proto veškeré rady o tom, jak cítit a uzdravit svou duši, vám mají pomoct se emočně lépe cítit. Naše duše je ve své podstatě zdravá. Nemůže být v nezdravém stavu. Duše, což je předem manifestovaná energie, tvoří pocity, mysl a tělo.

Všechny tři pilíře člověka obsahují duši. Tělo je duše promítající se fyzicky. Mysl je duše promítající se mentálně. Pocit je duše, která vědomě vnímá. Proto se na to můžeme podívat ze dvou úhlů. Prvním pohledem je, že tři pilíře zdraví jsou tělo, mysl a emoce, a druhým je ten, že emoce jsou jazykem duše. Pokud se to rozhodnete vnímat takto, tak klíč k tomu, čemu lidé říkají zdraví duše, je vaše emoční zdraví. Součástí emočního zdraví je vědomé uznání našeho netělesného vědomí, které můžeme nazvat duch nebo duše. Když mluvíme o duši, odkazujeme na jádro bytí člověka. Proto slovo duše a slovo srdce jsou zaměnitelná.

Proto můžete slyšet někoho, kdo mluví o své duši, říkat: „Vím to v srdci, že…“ To je uznání toho, že víme, že v jádru našeho bytí náš život tady na Zemi není fyzický, ale emoční. Po narození celý svět vnímáme jen skrze pocity. Než svět vidíme, tak ho cítíme. Cítění emocí není jen jádrem vašeho života na Zemi, ale také jádrem vašich vztahů. Jelikož cítění emocí je jádrem vztahů, nejvíce škod je právě kolem emocí. V zájmu vašeho pochopení chci, abyste zaujmuli historický pohled na vztahy, a jakou emoce hrají ve vztazích roli. V průběhu staletí se naše představy o dobrých a špatných metodách výchovy dětí drasticky změnily. Například: Ve středověku dětství ve skutečnosti neexistovalo. Jakmile dítě začalo být fyzicky zdatné, začalo pracovat. Často v rolích, které by dnes byly považovány za otroctví.

Děti nebyly vnímány jako čisté, ale jako zlé. A mimořádné fyzické tresty, které byly samozřejmě považovány za běžné, se používaly k udělení dítěti spásu a dobrotu. V této době, i v nejšlechtičtějších domácnostech, namísto aby oceňovali a milovali své dítě, někteří rodiče svým dítětem opovrhují a záměrně ho znevažují v domnění, že je to pro jeho dobro. Koncem 17. století se zrodil styl rodičovství trestu a odměny. Namísto pouhých fyzických trestů, filozof John Lock navrhnul, že lepší způsob, jak vycvičit děti, aby bylo hodné, je stáhnout náklonnost „zostuzováním“ dětí, když zlobí, a „cenit“ je tím, že dostanou odměnu ve formě přijetí a náklonnosti, když se chovají dobře. Chci, abyste se nad tímto na chvíli zamysleli. Rodičům trvalo až do 17. století přijít s myšlenkou trestu a odměny.

Styl rodičovství trestu a odměny, který dnes známe, je nesmírně destruktivní. Jedna z nejdestruktivnějších technik rodičovství, která existuje. V 17. století byl styl rodičovství trestu a odměny drastickým zlepšením z hlediska toho, jak děti byly vychovávány předtím. Počátkem 20. století se moc nezměnilo. Odborníci na výchovu dětí stále odsuzovali jakékoliv romantické představy o dětství a zastávali formování správných návyků k vycvičení dětí. Příručka o dětech z USA z roku 1914 s názvem „Péče o kojence“ doporučovala striktní harmonogram a pobízela rodiče, aby si s dětmi nehráli. Behaviorismus Johna Watsona tvrdí, že rodiče své děti mohou cvičit odměňováním dobrého chování a trestáním špatného chování a řízením se přesného harmonogramu pro jídlo, spánek a další tělesné funkce.

Kdo by mohl zapomenout na rčení Bible, podle kterého tolik rodičů žilo, a stále žije? „Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.“ Jakoby kázeň a fyzické tresty jsou jedno a to samé. Fyzické tresty začaly ve 20. století v západním světě upadat v oblibě. Mnozí rodiče si uvědomili, že fyzické trestání je zneužívání. I když bohužel existují místa s nevědomými rodiči, kteří stále své děti zneužívají ve jménu kázně, většina rodičů v západním světě používají rodičovské techniky ve formě například zákazů jako nástroj kázně. Je snadné se po čase ohlédnout zpět a říct, že jsme byli v temném věku, pokud šlo o rodičovství, ale řeknu vám, lidé v budoucnosti o nás dnes budou říkat to stejné. Že ve skutečnosti žijeme v temném věku rodičovství.

Tak jak se fyzické tresty přestaly používat jako oblíbený styl rodičovství, dnes vám řeknu, že jsme na pokraji revoluce. Tou revolucí je emoční rodičovství. Zjistíme, že dnes žijeme v temném věku z hlediska emočního rodičovství, a že své děti poškozujeme na emoční úrovni stejně jako rodiče na fyzické a emoční úrovni, když své děti bili v minulých stoletích. Jsem zde, abych vám řekla, že nevíme, jak ve své domácnosti pro své děti vytvořit zdravé emoční prostředí. Samozřejmě existují výjimky tohoto pravidla, ale v našem moderním světě většina dětí je vychovávána v nezdravém emočním prostředí. Emoční prostředí domácnosti se až dodnes ani v dobrém rodičovství nezohledňovalo. Vynořujeme se z nového temného věku. Je to temný věk emocí a pocitů.

Uvědomujeme si, že je možné být dobrým rodičem na fyzické úrovni, zatímco velmi špatným rodičem na emoční úrovni. To má rozsáhlé důsledky, protože už jsme v této epizodě zmiňovali, že jádro naší existence představují pocity a emoce. Pokud emoční prostředí vaší domácnosti s vašimi dětmi je nezdravé, pak jádro života a bytí někoho je nezdravé. V dnešním světě většina rad o rodičovství ignoruje svět emocí. Zaměřuje se na opravování špatného chování, zatímco ignoruje pocity, které způsobují to špatné chování.

Nehledě na náš pokrok, cílem rodičovství je stále mít poslušné dítě, a ne vychovat zdravého člověka. Cílem je vychovat dítě, které je „hodné“. Náš právní systém zaujímá stejný postoj ke špatnému chování. Snažíme se napravit špatné chování a vytvořit dobré občany, zatímco ignorujeme pocity, které motivují taková chování. Dobré rodičovství zahrnuje emoce. Dobré vztahy zahrnují emoce.

Rodiče dnes dělají tři zásadní chyby. První chybou je, že ignorují nebo zavrhují emoce svých dětí. Druhou chybou je, že odsuzují emoce svých dětí, a třetí je, že nenabízí svým dětem žádné vedení, aby se skrze své negativní emoce mohly dostat. Rodiče, kteří odsuzují emoce svých dětí, kritizuje, když jejich děti projevují své negativní emoce, a napomínají nebo trestají je za projevování emocí. Rodiče, kteří ignorují emoce svých dětí, je berou za nedůležité, neberou je v úvahu, nebo hůře – zlehčují je. A rodiče, kteří nenabízí žádnou pomoc, mohou chápat emoce svých dětí, ale nestanovují limity na chování, nebo nepomáhá dětem v pochopení a zvládnutí emocí.

Abych vám uvedla praktický příklad, představte si, že William nechce jít do školy, a začne plakat, když ho rodiče nutí jít do školy. Odmítavý rodič může Willovi vynadat za jeho odmítnutí spolupracovat. Takový rodič ho může nazvat spratek a potrestat ho časem o samotě, nebo naplácáním. Přezíravý rodič může odbýt Willovy emoce tím, že řekne: Nemáš důvod být smutný kvůli chození do školy. No tak, přestaň se mračit. Takový rodič dokonce může Willa rozptýlit od jeho emocí tím, že mu dá sušenku nebo na cestě do školy poukáže na krávu na poli. Rodič, co nenabízí vedení, může mít pro Willa pochopení a říct, že je v pořádku se cítit smutný nebo vyděšený. Ale tento rodič nebude pokračovat a nepomůže Willovi zjistit, co se svými pocity udělat. Namísto toho ho nechá ve stavu, kdy má pocit, že jeho emoce jsou silou, vůči které je bezmocný.

Děti, kteří vyrůstají v nezdravých emočních prostředích se nejsou schopny utišit. Také často dostávají nemoci. Kromě toho děti vyrůstající v nezdravém emočním prostředí nejsou schopné se emočně sblížit se svou rodinou. Mají pocit, že do ní nepatří. Nedokážou s rodinou navázat intimitu a v důsledku toho se cítí izolované a osamocené. To samozřejmě pokračuje do dospělosti. Vyrostou do dospělých lidí, kteří neumí zvládat své emoce, kteří mají pocit nesounáležitosti, kteří mají problém se vztahy. Dostávají se do spoluzávislých vztahů a vyvinou si potřebu a zároveň extrémní strach z intimity.

Podle mého osobního názoru hlavní příčina psychopatie u dospělých je nezdravé emoční prostředí v jejich dětství. Mějte na mysli, že většina lidí, kteří studují příčiny psychopatie, hledají v minulosti lidí zjevné známky zneužívání, Je snadnější rozpoznat zjevné známky zneužívání než nezdravé emoční vzorce v prostředí, ve kterém člověk vyrůstal. Mnozí sérioví vrazi a školní střelci, kteří údajně pochází ze „zdravých domovů“, vůbec nepochází ze zdravých domovů. Pochází z fyzicky zdravých domovů, kde dostávali jídlo, oblečení a dokonce mnohé výhody, ale pod tím nevinně vypadajícím zevnějškem se skrývala extrémní emoční dysfunkce, která jim zabránila se sblížit a soucítit s druhými lidmi. Emoční ignorování a odsuzování jsou formy emočního zneužívání. Ale budoucnost nás brzy naučí, abychom nikdy nepodceňovali emoční odsuzování, ignorování a zneužívání. Jelikož jsem zažila všechny různé formy zneužívání, dle mého názoru je emoční zneužívání nejhorší a také nejtěžší na vyléčení.

Teď se dostáváme k nejškodlivějšímu aspektu emočního odsuzování nebo ignorování ze strany rodičů vůči svým dětem. Když rodiče své děti emočně ignorují nebo odsuzují, dítě začne věřit názoru rodiče na situaci, kvůli které se cítí nepříjemně, namísto svému vlastnímu názoru. Přijdou o víru a důvěru sami v sebe, a nejvíce ze všeho si myslí, že je s nimi něco špatně. Když emoční dysfunkce vládne vztahu, dítě se naučí, že nemá právo se cítit tak, jak se cítí. Ve zkratce se naučí, že to, jak se cítí, je špatné. Zde je háček. Dítě je přesvědčeno, že když je špatné se cítit tak, jak se cítí, ale přitom se tak cítí, tak je specificky s ním něco špatně.

Kdybych si měla vybrat jednu věc, která je s psychiatrickým průmyslem v nepořádku, tak je tato představa, že lidé by se nějak měli cítit. A že když se tak necítí, tak je něco špatně. Psychiatrie jsou plné lidí, kteří vyrostli v emočně dysfunkčních rodinách. Tito lidé vyrostli v přesvědčení, že je s nimi něco špatně, protože by se „neměli“ cítit tak, jak se cítí, když ve skutečnosti by se měli přesně cítit tak, jak se cítí! Mají naprosto pádný důvod se cítit přesně tak, jak se cítí. Jakákoliv myšlenka, že je s nimi něco „v nepořádku“, je klamná představa, která je vedlejším produktem toho, že jejich emoce byly opakovaně odsuzovány. Tohle je jedna z hlavních příčin úzkosti. Úzkost je často zapříčiněná sebe pochybami a nedůvěrou v sebe sama.

Když se pochybujete a nedůvěřujete si, bojíte se sami sebe, a v důsledku toho se snažíte najít způsob, jak od sebe uniknout, protože si myslíte, že byste se neměli cítit tak, jak se cítíte. Musela jsem tuto skutečnost vysvětlit, protože bez tohoto chápání nemůžete pochopit, jak jste se dostali do stavu ve vztazích, ve kterých dnes jste. Ve zkratce – jelikož jste byli v takovém prostředí vychovaní, nemáte ponětí, jak jako dospělí emočně navazovat s druhými kontakt. Platí stejná pravidla. Neumíme mezi sebou navázat skutečnou intimitu, protože tak často zavrhujeme své emoce. Odsuzujeme své vzájemné pocity. Říkáme ostatním, jak by se měli cítit. Nemáme trpělivost s emočními potřebami druhých.

Pocity a emoce vnímáme jako slabost. Lidem, co projevují emoce, říkáme, že jsou „příliš citliví“. V zájmu vašeho chápání vám chci uvést tři příklady vztahů v dospělosti, které jsou emočně dysfunkční. Žena jde na oběd se svou kamarádkou. Je zklamaná, protože v práci nedostala povýšení, jak si myslela. Její kamarádka jí říká, že je jen negativní, že se musí podívat na tu lepší stránku, a uvidět, že ve své realitě jen tvoří více zklamání, protože se tak negativně zaměřuje. Druhý příklad: Manžel přijde domů pozdě z práce. Jeho žena ihned začne plakat. Manžel ji vidí a říká: „Vždy z toho děláš velkou věc. Měl jsem jen půl hodiny zpoždění. Asi seš v přechodu. Potřebuješ odbornou pomoc.“ A pak se stáhne do svého pokoje a začne sledovat televizi.

Třetí příklad: Muž čelí rozvodu. Řekne svým kamarádům, co se děje, a oni ho přesvědčí, ať se k nim přidá na baru. Když tam přijde, nikdo neuzná, že prochází obtížným obdobím, a namísto toho ho pobízí, ať na to nemyslí, dá si drink, dívá se na utkání a pěkné dívky u baru. Nehledě na to, jestli se jedná o přátelství nebo partnerství, pocity a emoce jsou jádrem toho konkrétního vztahu, pokud to má být smysluplný vztah namísto povrchového vztahu.

Bez zdravého a hlubokého emočního spojení a cítění emocí ve vztahu, takový vztah ve skutečnosti není vztahem, ale společenská dohoda. Intimita není o sexu. Je pravda, že sex může být vedlejším produktem intimity, ale intimita je o tom, že jste spatřeni za to, kým skutečně jste, a vidíte někoho takového, jaký skutečně je. Já jsem schopná ti předat celek toho, kým jsem, a být tebou přijata za pravdu toho, kým jsem, aniž bys mě musel změnit. Ty jsi schopen mi předat pravdu toho, kým jsi, a já jsem schopna to spatřit a přijmout, aniž bych se tě snažila měnit a manipulovat. Je to o spojení srdcí, což je místo empatie. Je to místo zrodu spojení a blízkosti. Už jsem to řekla, a zopakuji to. Slovo intimita (intimacy) lze rozložit na „into me see“. Nejdůležitější část na intimitě je vidět do sebe navzájem. Vidět pravdu druhého. Tato pravda je představena v pocitech a emocích.

Pocity a emoce jsou naprostým jádrem vaší reality a života, a tak jsou nejdůležitější částí intimity. To zásadní je, že na emocích a pocitech záleží. Musíme vidět hodnotu a důležitost ve svých pocitech. Musíme projevovat respekt pro své emoce. Musíme naslouchat emocím za slovy. Musíme se otevřít a nabídnout pochopení. Věty uznání a pochopení by vždy měli předcházet radám. Pokud druhým říkáte, jak by se měli cítit, učíte je, aby sami sobě nevěřili. Učíte je, že je s nimi něco špatně. To, do jaké míry jsou naše vztahy zdravé, závisí na tom, jak zvládáme své negativní emoce. To, jak většina z nás zvládá pozitivní emoce, pro nás funguje, ale největší odpor máme k negativním emocím.

Z toho důvodu vám uvedu konkrétní kroky, které vám mohou pomoct při porozumění negativních emocí druhých lidí. To platí jak pro děti tak dospělé. Pokud jde o vztahy, jde o pravé zlato.

1. Buďte si vědomi emocí druhého člověka.

2. Zajímejte se o emoce druhé osoby tím, že je vnímáte jako opodstatněné a důležité.

3. Empaticky naslouchejte emocím druhé osoby ve snaze pochopit to, jak se cítí. To druhému člověku umožní být zranitelný bez strachu z odsouzení. To znamená, usilujte o pochopení namísto souhlasu.

4. Uznejte a potvrďte pocity druhých lidí. To může zahrnovat pomoc najít slova k označení jejich emocí. K uznání emocí druhých lidí nemusíme potvrdit, že myšlenky, které mají o svých emocích, jsou pravdivé. Namísto toho jim musíme dát vědět, že je opodstatněné, že se cítí tak, jak se cítí. Například: Pokud náš přítel říká: „Cítím se zbytečný.“ Nepotvrdíme to tvrzení tím, že mu řekneme: „Víš co? Máš pravdu. Jsi zbytečný.“ Namísto toho můžeme říct: „Naprosto chápu, že se kvůli tomu cítíš zbytečný. Na tvém místě bych se cítil stejně.“

5. Umožněte druhému cítit to, jak se cítí, a prožít svou emoci plně, než se posune k jakémukoliv zlepšení v tom, jak se cítí. Musíme druhým dát svolení se rozhodnout, kdy jsou připraveni se posunout nahoru po emoční stupnici a do jiné emoce. Nemůžeme jim vnucovat náš názor, kdy by měli být připravení, nebo schopní se cítit odlišně. V tomto kroku praktikujeme pro někoho bezpodmínečnou přítomnost a lásku. Jsme tam jako podpora bez snahy je napravit. Neurážejte se, když v tuto chvíli nepřijmou vaši podporu. V nabídce existuje benevolentní moc. To samo o sobě je láska, nehledě na to, co s ní někdo udělá, nebo neudělá.

6. Poté, a jedině poté, co její pocity byly uznány a plně procítěny, pomozte druhé osobě přijít na způsoby, jak zvládnout reakce, které může mít ke své emoci. Tohle je krok, kdy můžete nabídnout nový úhel pohledu na situaci, který může vylepšit pocity druhého člověka. Tady je možné nabídnout radu.

Teď jsme dorazili k jednomu z nejdůležitějších kroků, pokud jde o emoční zdraví ve vztazích. Jste ve vztahu sami se sebou. To znamená, že musíte uznat své vlastní emoce. Musíte je přestat ignorovat, odsuzovat a očekávat od sebe, že byste se měli cítit odlišně, než jak se cítíte. K dosažení emočního zdraví musíte nejprve uplatnit šest předchozích kroků, které jsem zmínila, na sobě.

Kromě toho, jak můžete zvládnout negativní emoce, dám vám kroky, které vám pomohou vytvořit zdravé emoční prostředí ve vašich vztazích.

1. Vyjádřete druhé osobě svou lásku. Můžete ji projevit dotykem druhé osoby. Mnozí lidé v tomto moderním světě trpí nedostatkem dotyku, protože je mezi námi tolik oddělení. Svou lásku můžete projevit dárkem. Darováním dárku druhé osobě jí dáváte najevo, že vám na ní záleží dostatečně na to, že na ni myslíte, a pak pro ni něco získáte, a to jí dáte. Svou lásku pro někoho můžete projevit tím, že s druhým budete trávit čas, kdy té osobě věnujete plnou pozornost, a díváte se na ni ve snaze ji pochopit a sblížit se s ní. Svou lásku můžete někomu projevit pomocí.

Tím, že pomůžete s umytím nádobí, s nějakým projektem, nebo stěhováním. Můžete někomu druhému pomoct projevením ocenění, nebo projevením nějakého potvrzení. Dejte druhému kompliment. Svou lásku můžete druhým projevit mnoha způsoby. Jeden z hlavních důvodů, proč v dětství a v dnešních vztazích tak emočně strádáme, je ten, že pokud jde o naši lásku, omezujeme se, jsme skoupí se svou láskou, neprojevujeme ji otevřeně druhým lidem. Tím, že budeme se svou láskou otevření, a tím, že ji budeme nabízet druhým lidem, umožníme jim, aby se s námi cítili emočně bezpečně, a cítili, že si jich vážíme a milujeme je, ale ujistěte se, že svou lásku projevujete ze správných důvodů, ne protože od druhých něco chcete.

2. Nikdy neignorujte přítomnost druhých. Je jen málo věcí, které emočně více bolí, než když se k vám druzí chovají, jako byste neexistovali. I když jste ve chvíli naštvaní, není to důvod ignorovat člověka, který vás miluje.

3. Tento tip jde ruku v ruce s posledním. Fyzicky ani emočně se od druhého nestahujte, zejména během konfliktu. Lidé, kteří se bojí intimity a blízkosti, a tudíž zranitelnosti, mají tendenci ty emoce zvládat tím, že se stanou vlastním ostrovem. Stanou se emočně nepřístupní a v rámci obrany se odpojí od druhého člověka. Stáhnout se ve vztahu znamená dopustit se emočního rozvodu. Hlavní symptom stažení se je nedostatek komunikace. To nás přivádí k dalšímu tipu.

4. Komunikujte, komunikujte a komunikujte. Když jsme udělali závazek být ve vztahu, zavázali jsme se ke komunikaci. Komunikujete, ať už to děláte verbálně, nebo ne, protože většina komunikace probíhá řečí těla. Komunikace je obrovskou součástí spojení. Nepotlačujte své emoce, a nesnažte se jim vyhnout, popírat je, ignorovat nebo zmírňovat skrze rozptýlení. Musíme být ochotni uznat své emoce a zdravě je svému partnerovi projevovat. Když nevíme, jak na to, je dobré si představit, že své myšlenky přenášíme do srdce, a mluvíme z tohoto místa. Tato technika se jmenuje mluvení ze srdce.

Takto jsme ochotní být zranitelnější a tudíž autentičtější, a méně defenzivní a útoční ve způsobu naší komunikace. Převeďte své pocity do slov. Pro vztah není skoro nic horšího než nemluvit o tom, jak se cítíte. Když neprojevujete své pocity, tvoříte propast mezi sebou a svým partnerem. Dokáže cítit, když jste emočně znepokojení, pokud nemluvíte, nebo popíráte to, jak se cítíte. Když to druhý člověk cítí, je z toho zmaten a cítí se vytočeně. Musíme být ochotni uznat své emoce a zdravě je vyjádřit svému partnerovi/partnerce. Pokud jsme zmateni z toho, jak to provést, můžeme si představit, že myšlenky, které máme o těch pocitech, přenášíme do svého srdce, a pak je vyjadřujeme odtud. Tato technika se jmenuje mluvení ze srdce, a může být velmi hodnotná, pokud jde o vytvoření zdravého emočního prostředí v jakémkoliv vztahu.

5. Pokud něco slíbíte, splňte to. Pokud řeknete, že něco uděláte, udělejte to. Musíte své slovo dodržet. Pokud své sliby nedodržujete, postupně ničíte důvěru ve vztahu. Důvěra hraje velkou roli v emočním zdraví ve vztazích. Přiznejte své chyby a zavažte se, že změníte své chování. Neustále omlouvání bez změny chování vysílá vzkaz, že vám nezáleží na tom, jak se druhý člověk cítí, tak jako vám záleží na tom, aby na vás dočasně přestal tlačit. To také postupně ničí důvěru ve vztahu. Pokud nám na někom záleží, musíme se nejen omluvit, ale provést nezbytné změny, aby se ta stejná chyba, nebo bolestivá věc, kterou jsme udělali, neopakovala. Proto omluva může být velmi užitečná k vytvoření emočního zdraví ve vztahu.

6. Udělejte si jasno ve svých prioritách. Musíme znát své priority, abyste vyvinuli zdravý emoční vztah. Pokud chcete, abyste se ve vztahu cítili dobře, budete ho muset upřednostňovat. Neexistuje nic jako správná nebo špatná priorita. Pokud ale vaše práce a koníčky mají vyšší prioritu než vaše vztahy, tak vaše vztahy nejspíše budou trpět, protože když si budete muset vybrat, vyberete si svou práci nebo koníček. Kvůli tomu se druhý člověk bude cítit nemilovaný a bezvýznamný. Také bude mít pocit, že není bezpečné se s vámi emočně sblížit. Když čelíte střetu zájmů mezi jednou a druhou věcí, musíte být schopni se vědomě rozhodnout, co je vaší prioritou. V nejzdravějších vztazích je zdraví vztahu a to, jak se váš partner cítí, hlavní prioritou.

7. Povzbuzujte druhé. Když je povzbuzujete, cítí se, že nejsou osamělí. Už to není svět proti nim. Mají spoluhráče. Povzbuzování nám dává vědět, že máme emoční podporu. Je to opak kritiky a odrazování. Člověku to dodává sebevědomí. Také to lidem umožňuje se cítit emočně bezpečně, aby s námi sdíleli své sny a touhy.

8. Vyjádřete ve vztahu jasně své touhy, potřeby a očekávání. Tohle je záležitost zdravých hranic. K pochopení zdravých hranic se můžete podívat na mé video: Hranice vs. Jednota – jak si rozvinout zdravé hranice.

Není spravedlivé nechat druhého hádat, co chcete a potřebujete. Také není spravedlivé očekávat od druhého, že vám bude číst mysl, že budete od něj očekávat něco, o čem neví, a s čím nesouhlasil. Také je důležité pochopit touhy, potřeby a očekávání druhé osoby. Požádejte o to, co chcete a potřebujete, a podpořte druhého, ať udělá to stejné. Za předpokladu, že si vaše touhy a potřeby neodporují, naplňte ty touhy a potřeby.

10. Společně se smějte a hrajte. Tohle je něco, co většina moderních vztahů dostatečně neupřednostňuje. Zábava, smích a hra mají schopnost nás sblížit stejně tak jako prožití intenzivního problému s druhým člověkem. Pro ty z vás, kteří jste ve vztahu, to také může být silné afrodiziakum. Upřednostňujte společné podnikání vzrušujících a zábavných aktivit. Také to zajišťuje, že konflikty a hádky nejsou základem vztahu.

11. Staňte se odborníkem na lidi, se kterými jste ve vztahu. Zjistěte o nich vše, co můžete, za předpokladu, že to děláte z dobrého důvodu. Tohle je jádro intimity. Čím více víte, jaké má druhý člověk touhy, potřeby, pocity, tím bližší se váš vztah může stát. Být odborníkem na druhého člověka vám pomůže dělat správná rozhodnutí o tom, jak s tím člověkem komunikovat, aby emoční prostředí vztahu bylo zdravé a podporující. Také nám to pomáhá být odborníky na to druhému projevovat lásku tak, jak se cítí nejvíce milován.

Jako se vším, tyto tipy musíme uplatnit sami na sobě. Jeden vztah, který nemůžete ukončit, kromě skrze smrt, je vztah, který máte sami se sebou. To znamená, že musíte znát, co chcete, co potřebujete, jaká jsou vaše očekávání. Musíte uznávat své pocity. Přiznat si je. Přestat je ignorovat. Přestat je odsuzovat. Takto se sebou můžete navázat zdravý emoční vztah, což je jádro vztahu, který máte se sebou.

Nikdy se nestyďte za to, jak se cítíte. To, jak se cítíte, je opodstatněné. Pokud máte emoci, je vždy dobrý důvod, proč ji máte. Nenechte nikoho vám říkat, jak byste se měli nebo neměli cítit. Zasloužíte si mít vztah, kde na pocitech záleží. Nejlepší způsob, jak se do toho vztahu dostat, je rozhodnout se, že vám záleží na svých emocích. Přeji pěkný týden.

Překlad: David Dajw Formánek

Líbí se vám překlady? Níže přispěním libovolné částky podpoříte chod stránek a překlady článků a videí. Děkuji.

Přispějte na překlady

Vyberte způsob platby
Vaše údaje

Oceňuji vaše rozhodnutí přispět na překlady a chod stránek.

Jakmile vyplníte jméno a email a níže kliknete na "Přispějte nyní", přijde vám email s informacemi o platbě.

Děkuji.

Váš dar celkem: 100Kč

Sdílet: