Teal Swan – Základy rodičovství

Přepis:

Dnes budeme mluvit o rodičovství. Na email mi chodí spousta  otázek od rodičů, co se ptají, jak mohou vychovávat své děti  v souladu se spiritualitou a v souladu se zdrojovou energií. Proto vám rodičům chci říct,  abyste se uvolnili. Je totiž nemožné, abyste své  děti vychovávali dokonale. Pokud vám někdo řekne,  že rodičovství je snadné, lže vám. A vám všem se narodí  děti, které potřebujete. Jako rodiče děláme  tu chybu… mnoho chyb… že děti vnímáme jako  nevinné a nezkušené. Nevnímáme je jako věčné  tvůrce, kterými jsou.

Jen protože jste se narodili dříve než oni,  neznamená, že se od vás nějak liší. Přicházíte zde na Zemi, abyste  pomohli této trojrozměrné realitě přispět k vašemu růstu,  což je to stejné, co dělají děti. Ztotožňujeme se s jejich zdrojem hojnosti, kterým jim vše chodí. A vytváříme v nich přesvědčení…  pokud tomu nevěříme sami… že jejich činy a chování  je zodpovědné za naše štěstí. Také je vnímáme jako své děti  namísto dětí vesmíru. Tyto čtyři věci, které jsem zmínila,  jsou největší chyby, které jako rodiče děláme. Nahrazujeme roli vesmíru,  kterou vesmír měl hrát,  sami sebou a k sobě a životu dětí se chováme,  jako bychom byli bohové.

Nemáme být bohy jejich života.  Máme být jejich průvodci. Vaše děti jsou mocnými tvůrci jako vy,  kteří jste zažili mnoho životů. Přišly zde, aby se ze života učily. Učení se od rodičů má být  jen jedna část z celé škály. Není vaší prací své děti učit,  oblékat, ubytovávat je nebo je krmit. Dělat takové věci pro vaše děti vám  dává dobrý pocit, což vám ukazuje, že je to v souladu. Ale to není vaší prací  jako jejich rodiče. Existuje skvělý citát, který zní: Jít příkladem není  jeden způsob, jak učit, je to jediný způsob, jak učit. Jedině z našeho místa  souladu můžeme učit věci, které naším dětem prospívají,  než aby jim škodily.

Z našeho nesouladu je učíme,  jak žít jejich život mimo soulad s jejich radostí,  svobodou a jejich pravým já. Ten, kdo je v souladu se  svým systémem vedení, se svou radostí, svou svobodou  a svým pravým já, je ten, kdo dítě bude učit,  aby dělalo to stejné. Dítě se tedy v životě bude  rozhodovat na základě souladu  a ne jiné představy, kterou jsme  nahradili za svůj soulad. Tohle je rozdíl mezi dítětem, které v 16 letech  nastoupí do auta s ostatními kamarády, které jsou opilé, a dítětem, které  důvěřuje svému systému vedení, které do auta nenastoupí  a neskončí mrtvé. Pokud své dítě naučíte zůstat  v souladu se svým systémem vedení, a naučíte ho, aby hledal  svobodu a ne vzpouru, bude se rozhodovat na základě toho,  co je správné pro něj nebo pro ni.

Což je to nejdůležitější,  co pro své děti můžete udělat. Neočekávejte, že chování vašich  dětí bude základ pro vaše štěstí nebo jeho nedostatek. Kvůli tomu v dospělosti budou věřit tomu,  že štěstí je závislé na druhých lidí. Také kvůli tomu budou věřit,  že jsou zodpovědní za štěstí druhých. To je dokonalá přísada pro chronicky  nešťastného dospělého člověka. Přiznejme si to… pro své děti chceme  hlavně to, aby žily šťastný život. Lidé, kteří své rodičovství zakládají na systému trestu a odměny, jsou problémem,  který tvoří dnešní společnost, ve které funguje systém  založený na trestu. Trénujeme své děti a budoucí dospělé, aby žili vzdorovitě a mimo soulad. Potrestáním totiž nemůžete  nic posunout pozitivním směrem.

Nemůžete cokoliv potrestat  do místa souladu, nemůžete nic potrestat do dobroty. To si vibračně protiřečí. Je nemožné potrestat  nějaké chování s tím, že je to pro ně to nejlepší. Akorát to člověka učí, aby přišel  o napojení na svůj vnitřní systém vedení. Jak tedy můžeme vychovávat správně? Povím vám seznam toho,  co dělat a nedělat. To nejdůležitější z toho, co nedělat,  pokud jde o rodičovství, je: Neberte svému dítěti jeho sebepojetí. Jak svým dětem odebíráme  jejich sebepojetí? 1. Nalézáme na svých dětech  chyby a kritizujeme je. 2.  Nedělejte vše za ně. Nechte, ať se sami rozhodují.  Nemůžeme za ně myslet a doufat, že vychováme funkční dospělé lidi,  kteří budou tvořit zdravou společnost.

Nepleťte si důsledky s potrestáním. A nenahrazujte důsledky  kázáním a výhrůžkami. Abyste pochopili, jaký rozdíl myslím  mezi důsledky a potrestáním, uvedu vám příklad. Řekněme, že tříleté dítě pobíhá  se svým autíčkem za sebou a nyní tím autíčkem narazí do rodinného  mazlíčka – psa nebo kočky. Rodič, který chápe rozdíl mezi  vyvozováním důsledků a potrestáním, řekne za použití empatie něco jako: „To je smutné.  Vypadá to, že autíčko je pryč.“ Pak by se sklonil dolů a ihned  to autíčko umístil mimo dosah dítěte. Nenavázal by na to  s jakýmkoliv kázáním. Umožnil by dítěti se poučit  z důsledků svých činů.

Rodič, který používá potrestání  namísto vyvozování důsledků, by se na dítě velmi naštval. Autíčko by mu možná vzal, nebo nevzal, ale pošle dítě „na hanbu“, a vytvoří situaci rodič versus dítě, než aby nechal dítě se poučit z důsledku toho, že narazil autíčkem do mazlíčka. Nezachraňujte je  před jejich problémy. To jim odebírá jejich svobodu,  jejich schopnost učení. Co se týče problémů,  máme jedinečnou příležitost pomoct dětem, aby si  problémy samy vyřešily. To jim vybuduje pevné sebepojetí.

Velmi láskyplní rodiče  se snaží vyřešit problémy za ostatní. Řeší problémy dětí za ně. Děti vyrostou, začnou rodiče nesnášet  a budou neschopní si vyřešit vlastní problémy v životě. Můžeme dětem pomoct  vyřešit jejich problémy, ale neměli bychom je řešit za ně. Nevyvozujte důsledky se vztekem. Pokud vyvozujete důsledky vztekem, hádka bude o rodiči mezi dítětem, než aby se dítě poučilo  z důsledků svých činů. Jak děti přichází do tohoto světa, ze samého počátku se naučí,  že existuje příčina a následek. Prospívá jim, aby to  ve třetí dimenzi chápaly. Neprospívá jim, aby přišly  o příležitost to pochopit.

Nenechte se zmást, že je vaše dítě  příliš malé na to, aby něco pochopilo. Učí se od samotného počátku. Často se díváme na miminka, kterým  je kolem šesti měsíců, a říkáme si: Jsou příliš malé, aby tohle chápaly.  Není čas jim stanovit hranice. To je velká chyba,  protože tím pokládáte základy… ještě předtím, než dosáhnou věku batole…  pro to, co mohou očekávat od dospělých, co jim projde, a jak jsou v bezpečí. Chci vám něco říct o „ferberizaci“. Ti z vás, kteří znají  metodu ferberizace, ví, že jde o koncept, který říká,  že děti se od narození učí, že mohou manipulovat… nemluvíme o dvou, třech, čtyřletých  dětech… mluvíme o dětech, které se od začátku naučí, že když pláčou  a vy přijdete, tak vás mohou manipulovat.

Ferberizace z hlediska zdroje  je ta nejvíce škodlivá věc, která z hlediska rodičovství  byla vytvořena. Před asi prvním rokem života děti pláčou jen z jednoho důvodu, a tím je, že mají potřebu.  Pokud tu potřebu nenaplníte, ať je to potřeba po mazlení,  krmení nebo převlečení, doslova podkopáváte důvěru  mezi sebou a svým dítětem. Ferberizovat své dítě je to nejhorší,  co můžete udělat pro důvěru dítěte. Pro vás jako rodiče bude  neustále snazší rozlišit mezi tím, kdy dítě pláče z potřeby,  kterou si neumí naplnit samo, a kdy dítě pláče z manipulace. Vysílá to úplně jinou energii. Musíte si  dostatečně důvěřovat, že ten rozdíl poznáte.

Jako rodič ten rozdíl poznáte. Do tohoto světa se rodíme  nedostatečně vyvinutí. Podstata lidské bytosti je taková, že kojenci by se nemohly vejít skrze porodní  cesty, pokud by se rodily naprosto vyvinutí jako většina zvířat. Proto po narození jsme  3 měsíce nedostatečně vyvinutí. Jsme doslova neschopní  si naplnit své potřeby, dokud nám nejsou 3 měsíce, a i tehdy,  jak víte, pokud jste vychovávali dítě, je spousta dalších potřeb,  které si děti nemohou sami naplnit. Nebuďte sluhou nebo  diktátorem svého dítěte. Staňte se jeho průvodcem.

Jak člověk, který své dítě  ze všeho zachraňuje, tak ten, kdo svému dítěti nařizuje,  aby se chovalo, jak má, připravují dítě o jeho sebepojetí  a v obou případech se dítě cítí bezmocně. Jak víte, mluvím docela  dost o tom, že bezmoc je hlavní problém  v naší dnešní společnosti. Je to důvod pro všechny naše mezilidské,  osobní a světové konflikty, které dnes probíhají. Teď se dostáváme k poslední a podle  mě nejlepší poučce ohledně toho, čemu se ve vztahu  k vaším dětem vyhnout. Nekrmte je neužitečnými přesvědčeními.

Jeden z nejúžasnějších darů  toho mít dítě, je skutečnost,  že musíte prozkoumat svá  omezující a prospěšná přesvědčení. Nemůžete dítě naučit, aby věřilo  něčemu, čemu vy nevěříte. Pokud chcete, aby vaše dítě věřilo  tomu, že něco může dokázat, nemůžete mu říct, že nemůže. Pokud mu budete stále říkat: „To nemůžeš dělat, to nemůžeš udělat,“ tvoříte v něm přesvědčení: „Já to nedokážu.“ Tvoříme v nich přesvědčení,  které si ponesou do dospělosti. Měli byste jim jen dávat  užitečná přesvědčení. Háček je v tom, že abyste jim  mohli dát užitečné přesvědčení, musíte jim dát přesvědčení,  kterému sami věříte.

Nemůžete jim dát jedno přesvědčení  a názorně ukazovat něco opačného. Jako třeba: „Tvoříš si vlastní hojnost,“ zatímco my, tvůj otec a matka, budeme projevovat přesvědčení,  že peníze nerostou na stromech. Vaše děti jsou dar. Když ze sebe chrlíte neužitečná  přesvědčení, můžete je prozkoumat, a jak je prozkoumáte  a zjistíte, že jsou neužitečná, můžete je změnit. Víra a touha se musí vibračně sladit,  aby došlo k manifestaci. Nestačí v dětech rozvíjet  touhy a nerozvíjet víru. Musíte v nich rozvíjet touhy a pak  jim pomoct, aby věřily těm touhám, abyste jim pomohli  se stát tvůrci svého života. Jelikož ráda končím pozitivně,  zde vám dám seznam toho, co dělat. To nejdůležitější, co pro  své dítě můžete udělat, je vytvořit si zdravé a silné sebepojetí, abyste mu pomohli si  takové sebepojetí vytvořit. 1. Nechte je přemýšlet samy za sebe.

Často když se děti  dostanou do určité situace, říkáme jim, co by si měly myslet,  než abychom je nechaly myslet samy za sebe. Řekněme, že vaše dcera nebo  syn chce jít do školy v bačkorách. Když mu řeknete: „To je nesmysl, běž se přezout,“ to je zbavuje šance si to promyslet. Můžete mu říct: „Myslíš si, že  v bačkorách se ti bude dobře běhat?“ Nechte, ať si to promyslí. Pokud řekne, že ano,  tak to musíte nechat být a umožnit mu, aby si zažil,  proč se v bačkorách dobře neběhá. Vaše dítě se pravděpodobněji nad tím  chvíli zamyslí a rozhodne se přezout, protože jste mu dali možnost se zamyslet,  jaké by to bylo, si vzít bačkory do školy. Využijte jakoukoliv příležitost,  abyste jim pomohli myslet samy za sebe. To je připraví na úspěšnou dospělost.

2. Nechte je, aby se ze  svých rozhodnutí poučily. Jak z těch dobrých, tak špatných. Žádná špatná rozhodnutí  a selhání neexistují. Protože úspěšní lidé ze svých špatných  rozhodnutí a selhání dělají moudrost, takže špatná rozhodnutí  nemůžeme zatracovat. 3. Nechte je, aby si vyřešily  vlastní problémy. V tom jim můžeme pomoct svými návrhy, ale musíme to nechat na nich,  abychom jim pomohli pochopit, že mají moc si vyřešit své konflikty. To jim  pomůže si vybudovat velmi silné sebepojetí. Pomůže jim to pochopit svou  moc a cítit se svobodně. 4. Nabídněte jim empatii a pochopení  namísto kázání a vět jako „Já ti to říkal“.

Děti se mají učit z důsledků svých činů, ne z vašeho kázání. Je přirozené se bouřit proti něčemu,  co k vám tlačí negativní energii. Když udělají špatné rozhodnutí, když  zažijí něco, co vnímáte jak „selhání“, pokud jim nabídnete empatii  a pochopení pro to jejich rozhodnutí, stanete se spojencem a nepřítelem  bude špatné rozhodnutí namísto vás. 5. Nechte je se rozhodovat. Tohle je pro vaše kojence  nesmírně důležité, protože se už tak cítí,  že nemají moc svobody, a chtějí ji. Stejně jako puberťáci jsou v té fázi,  kdy se snaží vyvinout vlastní nezávislost, je to o nich versus vy. Je to poprvé, co se dokážou  vnímat jako jednotlivec.

Pokud jim umožníte dělat  rozhodnutí v rámci hranic,  co je podle vás přijatelné,  pomůže jim to se cítit svobodně. Například: Možná v nějaký moment  během dne musíte odejít z parku, pokud jste tam šli. Naskýtá se vám hodnotná příležitost. Můžete svému dítěti říct: Chceš odejít teď nebo za dvě minuty? Dítě si samozřejmě vybere dvě minuty.  Tím mu dáte svobodu v rámci hranic něčeho, co vám nevadí, takže budete šťastný rodič,  a bude to limit, který je pro něj bezpečný. Umožněte jim udělat spoustu chyb. Tohle je nesmírně důležité,  protože jak jsem říkala, ve skutečnosti se učíme  jen tak, že něco sami zažijeme. Nestačí někomu jen věřit.

Když jim v dětství umožníte  udělat spoustu chyb, bude to mít velmi malé následky  oproti spoustě chyb v pubertě. Když jako malé udělají chybu,  že svou tříkolkou do něčeho narazí, odřou si koleno. Když jsou starší a učí se  z důsledků svých činů a chyb, pokud jim to nebylo  umožněno předtím, znamená to, že v 16 letech nasednou  do auta a nabourají a potenciálně zemřou. Jako rodič je to těžké  sledovat. Chápu to. Když sledujete dítě a víte, že se zraní…  ne hodně. Samozřejmě byste své děti měli chránit před situacemi, kdy to vypadá,  že jejich život je v nebezpečí. Ale když to tak nevypadá, je těžké sledovat,  jak dělají chybu, i když to znamená odřené koleno.

To ale vaše děti povede k úspěšné  dospělosti oproti těm dětem, které začnou dělat spoustu chyb  s velkými důsledky až v dospělosti. 7. Slibujte jen to, co můžete splnit. Co tím mám na mysli… nad činy  svých dětí nemáte žádnou kontrolu. Pravda, když jsou malé,  můžete je zvednout a kontrolovat, kde jsou fyzicky. Ale jinak nemůžete  nikoho druhého kontrolovat. Pod kontrolou máte jen sebe. Řekněme, že dítě řekne:  „Nechci si čistit zuby!“ Říct mu, „Vyčisti si zuby!“  vás daleko nedostane. Je to naprosto mimo vaši kontrolu.

Můžete ale kontrolovat sebe,  takže mu můžete říct: „To je smutné, protože máma/táta čtou  pohádky jen dětem, které si čistí zuby.“ Tím jste rozhodnutí  znovu nechali na něm. A slíbili jste něco, co můžete dodržet, což nemá  nic společného s kontrolou jeho chování. Pokud budete říkat něco,  za čím si pak nebudete stát, uděláte ze svého dítěte  nezodpovědného rebela. Rychle se totiž naučí: „Nemusím  vlastně dělat nic, co říkáš, protože mě nemůžeš kontrolovat.“ Zatímco jim ukážete, že je nekontrolujete,  dejte jim najevo, že kontrolujete sami sebe. Vytvořte si strategie, jak zachovat klid a rovnováhu, abyste se u výchovy tolik nezapotili… a nezaplavovali své děti vztekem  a negativními emocemi. Důvod je následující.

Děti, které vidí, že jejich rodiče  mají velké potíže s výchovou, si z toho vyvodí následující: Pokud nejmocnější lidé v mém  životě mě nemohou kontrolovat, to musí znamenat, že jsem dost špatný. Když bude z vašeho chování zřejmé,  že je těžké vaše dítě vychovávat, vytvoří se mu příšerné  sebepojetí, které říká: „Jsem špatný. Je na mně  něco v nepořádku.“ Ztotožní se s tím. Bude to brát za svou chybu. Když si vytvoříte strategie, abyste z výchovy neměli takový stres, a připravili se na věci  v budoucnosti, aby vás nezaskočily, a čím zábavnější a volnější to uděláte, vaše dítě má lepší šanci  si vytvořit tuto představu: Nejmocnější lidé v mém životě  mě milují a považují mě za dobré dítě. Je pro ně snadné mě vychovávat,  tudíž musím být dost dobrý.

9. Věnujte o mnoho víc času  užívání si svých dětí, zábavě s nimi a jejich pochopení,  než vyvozováním důsledků. To jim pomůže tíhnout k pozitivitě  namísto tíhnout pryč od negativity. Není to jedno a to stejné. Také jim to v životě pomůže v tom,  že se nebudou snažit  získat pozornost za negativitu, jen protože je to pozornost. 11. Stanovte jim omezení/hranice. Tohle může znít zvláštně od někoho v mé pozici,  kdo říká, že žádná omezení neexistují, a tvrdit, že je důležité pro  vaše děti stanovit omezení.

Důvod je ten, že je přivádíme  do společnosti, která věří v omezení. Vychovávat děti bez omezení  je připravuje na neúspěch ve společnosti. Je možné dětem vysvětlit, že žádné hranice/omezení  nejsou, zatímco je připravit na úspěch ve společnosti omezení. To je důležité, aby hranice  netestovaly a neskončily ve vězení. Učte své děti, že si tvoří  vlastní hojnost a život, ne že jim ho tvoříte vy. To je obtížné, protože vy jste  pro své děti zdrojem všeho. Na začátku jste zdrojem,  který jim vše poskytuje.

Věci jako oblečení, přístřeší, učení. Ale aby věřily, že jste zdrojem,  ze kterého jim vše přichází, je zavádějící a rozhodně jim to  v konečném důsledku neprospívá. Když jako rodič něco svému  dítěti nemůžete poskytnout kvůli nedostatku peněz  nebo z jiného důvodu, neříkejte jim škodlivé věci jako:   „Tohle já nemůžu… tohle ty nemůžeš.“ Můžete to nahradit tvrzením: „Máma nemá dostatečně dobrou vibraci  k penězům, aby ti to mohla koupit. Ale já nejsem tvůj jediný  způsob, jak tu věc získat.“ Můžete mu vysvětlit,  jak si tvořit vlastní myslí. Můžete vysvětlit, že celý vesmír  je jeho cestou hojnosti, a pokud to nepřijde skrze vás, a bude se  dostatečně zaměřovat, přijde to jinou cestou. Nemusí vás vnímat  jako jejich velké omezení z hlediska toho, co pro ně  můžete nebo nemůžete udělat. Naučte je, jak zůstat  v souladu samy se sebou.

Věřte mi, že to je to nejdůležitější. Jak jim bude 16, nebudete mít  nad nimi žádnou kontrolu. Ještě dříve… jak je vašemu dítěti 12 a 13,  nemáte nad ním žádnou kontrolu. Je důležité, abyste mu předtím pomohli si  uvědomit svůj vlastní systém vedení, protože mu nemůžete šeptat do  ucha jako andílek na ramenou. a říkat mu, jakou cestou  se v životě vydat. Musí být schopen důvěřovat  svému systému vedení, protože s ním nemůžete být neustále. 15. Jděte příkladem. Je to jediný způsob,  jak své děti učit.

Např.: Pokud chcete, aby vaše  dítě bavilo dělat domácí práce, měli byste se chovat, že vás domácí  práce baví a najít způsob, jak si je užívat. Můžete jim dát příklady,  jak vyřešit problémy, dát jim příklad chování k ostatním. To nejdůležitější je, abyste svým dětem  dali příklad, jak to vypadá zůstat v souladu s tím, kým jste, v souladu s radostí, s tím,  co je podle vás správné a špatné. Musíte jim názorně ukázat,  jak to vypadá zůstat v souladu, pokud chcete, aby dělaly to stejné. To je to  nejhodnotnější, co pro ně můžete udělat.

Pokud jim neustále ukazujete, že je v pořádku  upřednostňovat štěstí někoho jiného před vlastním, vychováte dítě,  které bude dělat to stejné. Zjistěte, co chcete své děti  z hlediska souladu naučit. Zjistěte, co chcete,  aby dělaly nebo nedělaly, jaká přesvědčení jim chcete předat,  a buďte ztělesněním těchto představ. Rodičovství je jedna z nejlepších  příležitostí pro růst v tomto vesmíru. Dokud nebudete mít dítě,  nikdy plně nepochopíte lásku. Ti z vás, kteří mají děti,  ví přesné, co tím myslím. Neočekávejte od sebe dokonalost. Vaše děti ji stejně nechtějí. Žádné z vašich dětí si před narozením  neřeklo: „Můj rodiči, očekávám, že než se narodím, budeš dokonalý.“  Ne, děti přesně ví, do čeho jdou.

Rodí se zde, aby vztah mezi vámi a sebou  využily ke svému vlastnímu růstu. Nepropadejte pocitu viny. Vaše síla je vždy v přítomnosti. Nikdy není příliš pozdě svůj přístup. Nehledě na to, jestli jste udělali chybu  před pěti lety nebo před pěti minutami, můžete si vždy vybrat, že budete  vychovávat v souladu s rodičem, kterým chcete nyní být. Vaše děti se budou učit nehledě na to,  jestli budete vychovávat dobře nebo příšerně. Protože tak či tak jejich růst  je vyvoláván vztahem s vámi. Otázkou je: Jaké chcete, aby vaše děti měly sebepojetí  a představy o sobě a životě?

Staňte se příkladem těch představ. Z toho důvodu jsou děti  vaší největší záminkou k růstu a vývoji. Není skvělé, že jste si v životě vytvoříte záminku,  abyste zůstali v souladu se svou podstatou? Abyste museli zůstat v souladu  se svým vnitřním vedením? Je to úžasné. Naše děti jsou naši  největší učitelé, protože jsou záminkou, která nás nutí se stát tím,  čím ve skutečnosti chceme být. Tohle vše bych mohla shrnout  a povědět vám, že to nejlepší, co pro své děti nebo  pro kohokoliv jiného můžete udělat, je vložit do nich víru a důvěru.

Nic neničí sebepojetí víc než říct:  „Vím lépe, co je pro tebe správné, než ty sám.“ Když se svému dítěti  podíváte do očí a řeknete: „Věřím ti. Věřím, že dokážeš cokoliv. Důvěřuji, že poznáš,  co je pro tebe správné. Věřím, že poznáš, co je  pro tebe správné a špatné. Věřím, že půjdeš směrem k tomu, co je pro  tebe správné, a věřím, že víš, co to je.“ Tím svému dítěti dáte  velmi hodnotnou věc. Předáváte mu sebepojetí  a svobodu si tvořit svůj život v souladu se svou  skutečnou podstatou, s tím, čím se zamýšlelo stát,  než se zde narodilo. Necháváte ho, aby dělalo přesně to,  co sem přišlo na tuto planetu dělat. To nejdůležitější, co můžete udělat,  je vložit do svých dětí důvěru. A naučit je, jak věřit sobě. Jak to začnete dělat, doslova uvidíte,  jak budou prosperovat před vašima očima.

 

Překlad: David Dajw Formánek

Líbí se vám překlady? Níže přispěním libovolné částky podpoříte chod stránek a překlady článků a videí. Děkuji.

Přispějte na překlady

Vyberte způsob platby
Vaše údaje

Oceňuji vaše rozhodnutí přispět na překlady a chod stránek.

Jakmile vyplníte jméno a email a níže kliknete na "Přispějte nyní", přijde vám email s informacemi o platbě.

Děkuji.

Váš dar celkem: 100Kč

Sdílet:

Komentář

There is no comment on this post. Be the first one.

Zanechat komentář