Teal Swan – Rodičovství 2.0

Přepis:

Zdravím vás. Tohle je rodičovství 2.0. Jde o další krok od rodičovství 101. Když se vaše dítě  narodí na tuto Zemi, je souhrnem perspektivy a vědomí vycházející jak z vás  tak vašeho partnera(ky). Je to jeden ze způsobů,  jak vesmír napomáhá svému růstu. Účel dětí není jen růst  vesmírného vědomí, ale také růst vašeho vědomí. Probíhá to následovně. Když jsme zaseklí ve svém  dětství, brání nám to v růstu. Dospělí lidé jsou ve svém  dětství zaseklí emočně. Všichni dospělí mají stále vnitřní  dítě nebo několik vnitřních dětí. Pokud jsme své vnitřní dítě  ještě znovu nevychovali, jsme vydáni na milost svých  dětských potřeb a impulsů.

Potřeby, které nebyly naplněny, a impulsy, ke kterým došlo  v důsledku těch nenaplněných potřeb. Naše emoční já nikdy nevyrostou. Naše emoční já jsou vždy děti. Vůdci našeho světa jsou ve skutečnosti  naštvaní pětiletí kluci s jadernými zbraněmi. Dítě nám dává příležitost navenek  pečovat o své vnitřní dítě. Naše děti nás budou zrcadlit,  abychom se mohli vyléčit… ale namísto vyléčení  řekněme integrovat.

Zde je první tip: Pečujte o vnitřní dítě  navenek skrze vaše dítě. Pokud si nebudeme řešit bolest,  láska se stane zkreslenou. Musíme být ochotni vyřešit  svá zranění z dětství a integrovat své emoční tělo,  abychom si mohli položit otázku: Co jsem potřeboval(a) od svých  rodičů, co jsem nedostal(a)? Pak je snadné vidět chyby,  které děláte se svým dítětem. Je pak snadné vidět,  jak vychovávat odlišně.

Pokud své dítě vychováváte stejně  jako vás vychovávali vaši rodiče, což je způsob, jakým budete vychovávat,  pokud se nestanete vědomější, nedochází k vývoji vědomí.  Nikam to nepokračuje. To nejdůležitější, co pro  své děti můžeme udělat, je integrovat svá vlastní  emoční zranění z dětství. Pokud tak neuděláme, tohle  zranění předáme svým dětem. Představte si to jako štafetu.  Předáváme ji z generace na generaci, dokud ji nedostane člověk, který  nezastaví ten cyklus předávání zranění. Pokud nemáte dostatečnou odvahu  se ponořit do své bolesti a procítit ji a uvědomit si ji, neuvidíte je,  jaká zranění vám rodiče způsobili, když vás zahanbovali,  a tak budete zahanbovat své dítě. Automaticky budete své dítě vychovávat  stejně, jak rodiče vychovávali vás.

Tím svému dítěti předáte zranění…  předáte mu štafetu. Já bych ten cyklus raději přerušila tady  a vyřešila to mezigenerační zranění, než doufala, že to udělá moje dítě. Svá zranění projektujeme na své děti  a myslíme si, že je něco v nepořádku s ním, a že musí něco změnit. Protože si této projekce  nejsme vědomi, což je ve skutečnosti  odraz naší bolesti z dětství, snažíme se vrtat v důsledcích…  snažíme se napravit své dítě, snažíme se ho změnit. Ale tím ve skutečnosti  jdete proti proudu a ničeho nedosáhnete.

Je to stejné jako se snažit změnit  odraz v zrcadle jeho leštěním. Neřeší to příčinu problému, čímž je vaše bolest. Jste to vy. To, jak tu bolest vyřešit, ukazuji ve svém  videu „Jak vyléčit emoční tělo“. Pokud by bylo na mně, všichni rodiče  by tento proces měli zahrnout do svého života. Vy se změníte a vaše dítě se změní. To je skutečný důvod,  proč nepracuji s dětmi. Pokud mám problém s dítětem,  zaměřím se na jeho rodiče. Uvědomuji si, že někteří z vás  se tomuto tvrzení budete bránit, protože byste raději slyšeli,  že jste skvělý rodič.

Ale pokud vnímáte dítě jako problém, na chvíli se zastavte  a zeptejte se: V jakém prostředí tohle dítě,  z jeho perspektivy, vyrůstá? V jakém sebepojetí tohle dítě vyrůstá, pokud neustále slyší, že je problémem,  a že je s ním něco v nepořádku? To je to, co děláme, když svá vnitřní  zranění projektujeme na své děti, než abychom vyřešili jejich  příčinu, která je v nás. Povím to ještě jednou naposledy. Pokud máte problém se svým dítětem, není to problém vašeho dítěte.  Jde o nevyléčený aspekt uvnitř vás. Pokud se změníte vy,  vaše dítě se změní. Bez výjimek. Když je vaše dítě naštvané a jste si  vědomi svých zranění, je snadné se zeptat: Co jsem chtěl ve stejné  situaci od svých rodičů? Dám vám nápovědu. Jako děti jsme od svých rodičů nechtěli,  aby nás zachránili před naší bolestí, ne aby nás napravili  nebo věci zlepšili, ale chtěli jsme bezpodmínečnou pozornost. Bezpodmínečnou lásku.

Bezpodmínečná znamená, že náš rodič  s námi bude přítomen nehledě na to, jestli se cítíme dobře nebo špatně. To jste jako dítě skutečně chtěli. Abychom se svými dětmi  byli plně přítomni, musíme tam pro ně být bezpodmínečně,  ať se cítí jakkoliv. To znamená, abychom své dítě ihned nezachraňovali  před pocitem naštvání, smutku nebo bolesti. Dáme mu najevo,  že je schopný plně cítit ty emoce, a že s ním budeme, zatímco  bude ty pocity plně cítit. Nechceme ho ihned  z jeho emocí dostat, protože to mu dává představu, že negativní  emoce jsou špatné, a je třeba se jim vyhnout. To zhoršuje naše vnitřní zranění.

Povede to k tomu, že tohle dítě  nebude emočně inteligentní, a že své emoce bude potlačovat, a že se od sebe bude disociovat. To je to stejné jako sebe opouštět. To nás přináší k dalšímu tipu, který je  podle mě pilíř, na kterém dobré rodičovství stojí. Zní následovně: Uznávejte emoce. Jedna z nejhorších věcí je  neuznávat emoce vašich dětí. To je mezi rodiči velmi běžné chování. Velká část toho pochází ze sobecké  skutečnosti, že nedokážeme vystát vidět své děti naštvané.  Snažíme se tak udělat cokoliv, aby nebyly naštvané.

Ne kvůli  lásce a ohleduplnosti vůči nim, ale kvůli pudu sebezáchovy. Děláme to, protože sami nechceme cítit  ty nepříjemné emoce, když je cítí naše děti. Tak jako potřebujeme být plně  přítomni sami se sebou, musíme být přítomni se svými  dětmi, ať se cítí jakkoliv. Zde je jeden příklad. Dítě zažívá negativní emoce, protože mu  rodiče řekli, že mu v obchodě něco nekoupí. V důsledku toho dítě začne být nepříčetné, nebo ihned začne plakat. Rodiče se naštvou a pak  začnou opakovat: „Ne, ne,“ nebo se začnou dohadovat a říkat dítěti:  „Přestaň brečet! Nemáš k tomu žádný důvod! Peníze nerostou na stromech!

Už jsme ti koupili lízátka,“… atd. Dítě se tím učí, že to,  jak se cítí, není správné.  Je nuceno ten pocit potlačit. Není mu  umožněno prožít a procítit ten pocit, a tak ten pocit se zasekne  jako otisk uvnitř něj, uvnitř jeho emočního těla,  které s ním pokračuje do dospělosti. Ten pocit se pak stane otiskem,  který se bude zrcadlit do jeho dospělého života ve formě situací, kdy se bude cítit provinile,  nebo situací, kdy se bude cítit chudý. Rodiče v té zdánlivě  bezvýznamné chvíli způsobili škodlivý dopad  na budoucnost svého dítěte. Každá emoce, kterou dítě  prožívá, je opodstatněná. Je jedno, jestli se snažíte své chápání  promítat na prožitek svého dítěte.

Každá emoce je opodstatněná. Pokud byste právě přišli z perspektivy  zdroje jako v případě dětí, ve které existuje jen bezpodmínečná  láska a neomezená hojnost, je bolestivé být najednou  v podmínečném světě, kde se vaše hojnost zdá omezená kvůli omezujícím  přesvědčením vašich rodičů vůči hojnosti. Extrémní reakce  je naprosto opodstatněná. Nikdy nebude fungovat vnucovat  vaši perspektivu z vašich roků zkušeností a roků potlačování emocí, abyste dítě  přiměli, aby vidělo situaci vašima očima. Účelem není změnit děti, ale být s nimi  v jejich zkušenosti bezpodmínečně, nehledě na to, jestli z té zkušenosti  mají dobrý nebo špatný pocit.

U předchozího příkladu by bylo vhodné  se k dítěti sklonit a vyjádřit mu empatii slovy jako: „Já vím zlato,  je v pořádku být smutná. Cítím se stejně, když chci něco,  co si myslím, že nemohu mít.“ Pak můžete dítě podpořit,  aby vám slovně vyjádřilo, jak se cítí, nebo kde v těle ten pocit cítí. Tím mu umožníte cítit své  pocity a nepotlačovat je. Umožníte mu se pocitem  dostat a dáte mu najevo, že s ním a pro něj tam budete,  ať se děje, co se děje. Takto vychováváte emočně  inteligentní dítě, než abyste ničili  jeho emoční schopnost.

Všimněte si, že jsme nespěchali s vylepšením  emoce tím, že bychom dítěti dalo to, o co žádalo, nesnažili jsme se ho zachránit před  jeho emocemi, kvůli kterým si myslelo, že negativní emoce jsou špatné,  nebo že je třeba se jim vyhnout. Nekoupili jsme dítěti  hned to, co chtělo. Dítě se nestalo diktátorem domácnosti,  kde všichni ostatní jsou jeho otroci. Namísto toho jsme se k dítěti zachovali  jako k rovnocennému členu domácnosti. Ten zmíněný příklad nabízí  dokonalou příležitost dítě naučit své emoce nejen procítit a projít jimi,  ale také ho to učí o manifestování.

Zatímco jsem k dítěti mluvila, mohla jsem  mu vysvětlit, že máma nemá nejlepší přesvědčení o hojnosti, že to není  o tom, že si nezaslouží to, co chce, ale že máma nemá dostatečně dobré  přesvědčení o hojnosti, aby vše mohla koupit. Ale také ho to učí, že cokoliv, co chce,  nemusí přijít jen skrze mámu.

Vaším dětem neprospívá  si myslet, že jste dokonalí. Jako rodiče se chytáme  do této ego pasti chtít být bohy pro naše děti…  je totiž strašně dobrý pocit, když si někdo konečně myslí,  že jste nejvýznamnější osoba v jeho životě, ale skutečností je, že když děti vychováme  s představou, že máma a táta vše ví… což není pravda,  nikdo z nás vše neví… povězte svým dětem o svých slabinách. Řekněte jim, že neznáte odpověď. Ukažte jim proces,  jak hledat odpověď. Ukažte jim proces učení. Jedna z nejlepších věcí je děti  vychovat se sebejistotou ohledně věcí, které se mohou  naučit ve své dospělosti.

Když se vás dítě zeptá na otázku,  když je ve fázi ptaní neustále na „proč?“ a vy neznáte odpověď, řekněte:  „Víš, nevím proč a nevím, jestli to ví někdo jiný, ale možná jak vyrosteš, zjistíš proč.“ To dítěti dává představu, že existuje  něco, k čemu může směřovat, že bude mít pro svět  nějakou hodnotu, že máma a táta nejsou bohové. Všechny emoce by měly  být pochopeny a uznány. Neuznáváme, že přesvědčení  dítěte je správné,  ale uznáváme, co cítí. Zrcadlíme to…  zrcadlit emoce znamená, že když dítě spadne a pláče,  než abychom jeho bolest rychle zavrhli, řekneme: „Asi ses bál, že? Když jsem  ve tvém věku spadl, měl jsem velký strach.“ Jen zrcadlíme, jak se cítil.

Tím dítě  nebude bojovat s negativními emocemi a v důsledku toho  emoce rychle pomine. Třetím tipem je:  Nezahanbujte své dítě. Zahanbování je emoční  zneužívání. Tečka. Konec. O to se nelze přít. Dítě bude jen respektovat a milovat  někoho, kdo respektuje a miluje ho. Zahanbování vede k ponížení. Zahanbování také z rodiče dělá nepřítele. Dítě se nemůže učit,  pokud je zahanbováno.

Zahanbování dítěte je stejně tak dobré  jako vylít kyselinu na jeho sebeobraz. Děti jsou více než schopné se učit  z důsledků svých vlastních činů, aniž byste jim přidávali sůl do rány. Rodičům neustále vysvětluji, jak je hodnotné,  když se dětem umožní dělat chyby, zejména když jsou velmi malé. Je pravda, že nejspíše narazíte  na kritiku od učitelů a ostatních rodičů, kteří tento koncept nechápou,  ale skutečností je, že se snažíme vychovat děti, které jsou zodpovědnými,  zdravými tvůrci.

Nesnažíme se vyrobit malou bytost,  která nyní bude jednotkou stroje, kterému říkáme společnost,  která nebude schopná za sebe myslet, převzít zodpovědnost a především bytost,  která se v životě bude vyhýbat konfliktům s autoritativními osobami. To například znamená: pokud  vaše dítě nechodí včas spát poté, co slyšelo  o potenciálních důsledcích, což je únava další den ve škole, nechte ho, ať to zjistí samo. Nechte své děti zažít důsledky,  aniž byste jim říkali: „Já ti to říkal:“ To znamená, že se nakonec  rozhodnou jít spát včas samy.

Stud je horší než vina. Vina je přesvědčení,  že jsem udělala něco špatně, zatímco stud je přesvědčení,  že jsem špatná. Ti z nás, co ví, co nám naše  dětství způsobilo, si jsou vědomi, jak to přesvědčení může být škodlivé,  když si ho neseme do dospělosti. Myslíme si, že rodič své  děti může traumatizovat  tjen ím, že je bude fyzicky zneužívat  nebo fyzicky zanedbávat.  To nemůže být dál od pravdy.

Skutečností je, že větší škodu  vašemu dítěti může způsobit emoční zneužívání, které mu způsobujeme. Věci, které v této společnosti považujeme  za normální chování rodičovství. Zahanbování je jedna z těchto forem  společensky přijímaného emočního zneužívání. Já jako osoba, která zažila a přežila  několik forem zneužívání v dětství, vám povím, že nejškodlivější forma  zneužívání pro váš dospělý život, je emoční zneužívání.

Emoční zneužívání, včetně zahanbování,  je škodlivější než fyzické zneužívání,  a je škodlivější než sexuální zneužívání. Přijde mi tragické, že jako společnost  zavrhujeme veškeré formy zneužívání, zatímco přijímáme nejškodlivější  formy zneužívání. To je podle mě naprostá tragédie. Na chvíli se nad tím zamyslete. Ano, sexuální zneužití a fyzické  týrání způsobí obrovskou újmu, ale emoční zneužívání, které často  doprovází oba další typy zneužívání, je to, co se s vámi táhne do budoucnosti,  protože emoční zneužívání tvoří vaše sebepojetí.

Pokud si do své budoucnosti nesete  poškozený obraz sebe sama, udělá vám to ze života peklo. Tato chování, která považujeme  ve výchově za normální, ke kterým jsme vlastně znecitlivění, vytváří  v dítěti trauma a vede k dysfunkčnímu dospělému, který nedokáže prospívat. Líbí se mi výraz „neprospívání“, který se používá u zneužitých  a zanedbávaných dětí. Já vám ale povím, že existuje  spousta lidí, kteří neprospívají, kteří jsou „funkčními“  členy společnosti. Co znamená prospívat? Mohu vám říct, že to znamená víc,  než jen přežít do dospělosti.

Čím více své dětství zintegrujete,  tím více uvidíte, jak škodlivé je tzv. normální  a dobré rodičovství naší doby, a kolik dlouhodobých negativních dopadů souvisí  s tím obecně přijímaným stylem rodičovství. A teď poslední tip tohoto videa: Vše zpochybňujte. Je neuvěřitelné, jak moc své děti  vychováváme na autopilota. Přijímáme přesvědčení lidí,  společnosti a zejména svých rodičů. Dokud se nestanete vědomí, budete své děti  vychovávat tak, jak vás vychovávali vaši rodiče. To znamená, že musíme zpochybnit  vše, jak by podle nás dětství mělo vypadat,  jak bychom se k dětem měli chovat, a jak si myslíme, že by se  děti měly chovat k nám.

Měli bychom zpochybňovat  vše a nijak to neomezovat. My, co sledujeme tohle video  a chceme, aby naše děti vyrostly způsobem, který podporuje  jejich věčnou podstatu a způsobem, který jim umožňuje  růst a prospívat, nejen přežívat, je na nás udělat rozhodnutí  se stát plně vědomými. O tom je vědomé rodičovství. Je to o tom, abychom si byli plně  vědomi sami sebe a svých dětí, abychom mohli napomáhat  vývoji a růstu v našem světě. Přeji hezký týden. Překlad: Dajw tealswan.cz

Překlad: David Dajw Formánek

Líbí se vám překlady? Níže přispěním libovolné částky podpoříte chod stránek a překlady článků a videí. Děkuji.

Přispějte na překlady

Vyberte způsob platby
Vaše údaje

Oceňuji vaše rozhodnutí přispět na překlady a chod stránek.

Jakmile vyplníte jméno a email a níže kliknete na "Přispějte nyní", přijde vám email s informacemi o platbě.

Děkuji.

Váš dar celkem: 100Kč

Sdílet:

Komentář

There is no comment on this post. Be the first one.

Zanechat komentář